Ethernet

Aby mezi sebou počítače a jiné periferie komunikovali, musel se vytvořit standard, pomocí nějž je lze nejen vzájemně propojit, ale také si budou rozumět. Komunikace tak díky standardizovanému řešení funguje napříč různými systémy.

Ethernet se stal de facto standardem pro svoji jednoduchost a nízkou cenu a vytlačil z trhu ostatní alternativní technologie (např. ARCNET, ATM, FDDI).

V roce 2013 je naprostá většina zařízení, která lze připojit na drátovou síť jako jsou notebooky, netbooky, stolní počítače, herní konzole, některé televizní přijímače, datová úložiště, tiskárny i zařízení pro přístup k Internetu jako jsou DSL adaptéry, kabelové modemy, přístupové body používající technologii Wi-Fi nebo jiné bezdrátové technologie, vybavena konektorem 8P8C (RJ-45) pro síť Ethernet.

Tento konektor slouží pro takzvanou kroucenou dvoulinku (anglicky Twisted pair, dále jen TP), která se kolem roku 2000 stala nejrozšířenějším druhem kabeláže pro sítě Ethernet. Ta umožňuje vytváření pouze dvoubodových spojů (například počítač <> počítač). Pro propojení více než dvou zařízení je nutný hub nebo switch, ke kterému je každý počítač připojen samostatným TP kabelem.

Protože některé páry TP kabelu se používají pro vysílání a jiné pro příjem, je nutné při přímém propojení dvou počítačů použít křížený kabel. Při propojení počítače se switchem nebo hubem se obvykle používá přímý kabel, protože překřížení párů je realizováno přímo v hubu nebo switchi. Prakticky všechna současná zařízení jsou již schopna přepnout zapojení zásuvky, takže je jedno, jaký kabel použijeme. Křížený kabel je obvykle nutné použít pouze pro propojení dvou počítačů se staršími síťovými kartami.

Rozvod kroucené dvojlinky v budovách se nazývá strukturovaná kabeláž. Každá zásuvka je propojena s centrálním rozvaděčem samostatným kabelem, který umožňuje její využití i pro jiné účely (telefon a podobně).

Kabely mohou být nestíněné (UTP – Unshielded Twisted Pair) a stíněné (STP – Shielded Twisted Pair), které se používají v průmyslovém prostředí – jsou odolnější proti rušení. Používá se stínění celého kabelu, nebo i jednotlivých párů. Provedení strukturované kabeláže se dělí na kategorie podle svých elektrických a přenosových vlastností. Na kategorii závisí maximální možná přenosová rychlost.

Nejobvyklejší rychlost ethernetových rozhraní je od 100 Mbit/s po 1 Gbit/s. Maximální pak až 1000 Gbit/s. Často je však limitována možnostmi připojeného hardwaru. Obecně platí pravidlo, že rychlost přenosu mezi dvěma zařízeními je tak vysoká, jako možnosti nejpomalejšího článku sítě.

Kromě kroucené dvoulinky se používali i takzvané koaxiální kabeláže, které však byly právě kroucenou dvoulinkou postupně vytlačeny a patří tak spíše minulosti.

Dnes však další hojně používanou kabeláží jsou optické kabely, které se hodí pro takzvané páteřní spoje. Svou odolností proti elektromagnetickému rušení i vlivům atmosférické elektřiny jsou vhodnou technologií například pro propojování budov.